OZ 25/2

Dokončili jsme rekonstrukci Lípové, chodníku do Starého Lískovce i obnovu zeleně Na Rybníčku

Několikaměsíční omezení provozu je za námi a na silnici mezi Ostopovicemi a Starým Lískovcem i na Lípové se vrátil běžný provoz. Chodník do Starého Lískovce je nově osvětlen a od silnice pro větší komfort i bezpečí chodců a cyklistů oddělen zeleným pásem.

Na Lípové přibyl nový přechod pro chodce, osvětlení v parku a všechna parkovací místa jsou zpevněna zatravňovacími rošty. Prostor kolem knihovny zkultivovala žulová dlažba. Zbývá už jen zalo žit travní porosty a vysadit keře. To však už s ohledem na letní teploty proběhne až na podzim. V rámci úprav ze leně v ulici Na Rybníčku přibyly také nové kontejnerové boxy a lavičky. Děkujeme všem za trpělivost se ztíženými podmínkami během stavby a věříme, že se nově upravené plochy budou líbit a také dobře sloužit.

Jan Symon

Farmářské trhy

17. května se na návsi obce konal jarní farmářský trh spolu s blešákem. Celé dopoledne hrála k poslechu místní country kapela Virginie. součástí trhu byla malá expozice zvířat místních chovatelů, členů ZO ČSCH Ostopovice. Návštěvníci si mohli vybrat z nabídky domácích produktů, ručních výrobků a z blešáku si odnést drobnosti z druhé ruky. Pro další termíny sledujte www.ostopovice.cz. Těšíme se na viděnou!

Jaroslav Šebánek

Petr Dubjak

Fotograf, tvůrce kreslených vtipů, konstruktér a designér zemědělských strojů, ale především ostopovický srdcař. Petr Dubjak je jednou z osob, které dlouhodobě a houževnatě spoluutvářejí místní komunitní život. Zaznamenává na svých fotografiích – krom mnoha jiných motivů – dění v obci i proměny jejího okolí, které tak důvěrně zná díky pravidelnému kondičnímu chození. Soubor fotografií zdejší krajiny byl od února do června k vidění na výstavě Ostopovský chodec v obecní knihovně a dál bude sloužit jako výuková pomůcka v základní škole.

Kudy vedla tvoje cesta k fotografování? Jak jsi začínal?

Do technických tajů fotografování mě nalákal spolužák Jirka Pokorný na průmyslovce. Doma jsem zkoušel fotit dvouokou zrcadlovkou rodičů a vyvolávat fotografie zpočátku kontaktním způsobem. Byla to foto-radost prvního řádu, že se vůbec něco objevuje. Významným přínosem bylo, když jsem na půdě u tety objevil po strejdovi metrové štosy časopisů o fotografování, to byla etapa pronikání do výtvarné a reportážní oblasti. Od toho se postupně odvíjela dlouhodobá studentská spolupráce s Brněnským večerníkem, kam jsem nosil žánrové fotky z toulek po Brně.

Začít dobře fotografovat tehdy nebylo jednoduché. Dnes pomáhají automatiky v mobilech a výukové programy na YouTube. Já na to měl přátele a dostupnou odbornou literaturu. Za panem „řídícím učitelem“ základní ostopovické školy, Vladimírem Kupčíkem, jsem hned začal chodit na rozpravy, co fotit a co fotkou říct. On byl respektovanou charismatickou kulturní osobností Ostopovic. Učil mě v první třídě a rád jsem za ním chodil i na sklonku jeho života pro jeho filozofické rozumy. Obrovským posunem pro mne byl příchod rychlého digitálního fotografování a vstup na sociální sítě. Miluju spolupracovat s někým, kdo umí inspirovat k nápadům nebo nabídnuté nápady po spirále společně rozvíjet. Obojí mi přineslo řadu autorských i společných synergických výstavních projektů.

Co a kdo ze světa fotografie je pro tebe inspirací?

Námětově největší vzrušení mi v počátcích přinášely reportážní fotky lidí z měst, dobrodružných akcí, se zachycením emocí v jejich tvářích, v jejich gestech. Svět fotografování byl pro mne pouze černobílý, tak, jak se v těch dobách v časopisech tisklo a doma chemicky vyvolávalo. Teď je to naopak barevné fotografování, díky možnosti počítačového zpracování a pro mne hlubší emotivnosti. Kdo mne inspiruje dnes? Zmíním se snad jen o jednom českém autorovi na světové úrovni. Je to válečný a sociální fotograf Antonín Kratochvil. Tvrdí, že aby někdo mohl dobře a eticky fotit takovou tematiku, v tak náročném prostředí, musí při tom s těmi lidmi žít na stejné úrovni jako oni.

Tvůj studijní a profesní život je spojený se strojírenstvím a průmyslovou estetikou, jak jde technické zaměření dohromady s tvými tvůrčími koníčky, kreslením, focením?

Začalo to problémy s učením na strojní průmyslovce. Na technice se potíže dále prohlubovaly. Naopak moje souběžné výtvarné aktivity byly postupně vydatnější. Po studijní krizi jsem nakonec úspěšně dostudoval 4. a 5. ročník na katedře Motorových vozidel obor Automobily a traktory. Tím jsem objevil kouzlo možnosti v budoucí praxi studovanou techniku a výtvarno skloubit. Úspěšná diplomka a státnice na téma Design a konstrukce karoserie traktoru mě celoživotně nasměrovala.

Od roku 1981 do roku 2019 jsem pak pracoval ve vývoji brněnského Zetoru v odděleních Karoserie a Průmyslového designu. Při tom jsem dlouhodobě studoval Metodologii vývoje techniky v Českém manažerském institutu v Praze. Následně jsem také absolvoval dvouleté postgraduální studium Ergonomie na Strojní fakultě ČVUT v Praze. Poté jsem tři roky ergonomii externě vyučoval na VUT Brno při Ústavu konstruování na odboru Průmyslového designu.

Postupně jsem dospěl k tomu, že se u mne prolnuly a vzájemně se podpořily například znalosti koncepční techniky s kresleným humorem. Základní filozofické přemýšlení o lidské společnosti v technice mi dovolilo vkládat nadsázku do fotek. Týmová spolupráce v zaměstnání mi dala do vínku pokoru k ostatním autorům a k tvůrčím spolupracím. Nastíním i jednu zajímavou genetickou nit. Můj petřvaldský děda Rafael Hes byl grafik a malíř. A umělecký řezbář. Já jsem modeloval vyvíjené traktory v počítačovém 3D konstrukčním programu. Teď si jen tak pro radost vyrábím ze dřeva a různých nepotřebností nápadité hračky.

Jaký styl fotografie tě baví nejvíc? Krajiny? Abstraktní detaily? Jak vypadá tvůj tvůrčí proces?

V každém případě fotím cokoliv, co je zvláštní, co nějak vybočuje z řádu nebo naopak nečekaně do nějakých zákonitostí vstupuje. Vyhledávám motivy se symbolikou, nadsázkou, humorem, podobenstvím a nějakým významem, přesahem nebo poselstvím. Inklinuji k opticky jednoduchým minimalistickým fotografiím, což podstatu námětu podporuje. Všechny fotky nějak upravuji, ořežu, co tam nepatří, a zvýrazním motiv. Rád fotky doplňuji a podporuji názvy, epickými i snovými popisy, které vymýšlím nebo přenáším z jiných oblastí, hraji si s písmenky, přesmyčkami a novotvary.

Jaký vliv má na tvou tvorbu prostředí Ostopovic?

Když jsem projížděl do práce a z práce Brnem, velmi často jsem někde po cestě vystoupil a toulal se městem. Bloumáním a fotografováním jsem dopřával pokoj svému náročnému pracovnímu podvědomí. V té době pro mě Ostopovice neexistovaly. Znovuobjevil jsem je až jako senior. Pracuji v redakčním týmu Ostopovického zpravodaje a ve výboru Klubu seniorů. Občas také fotím na obecních společenských akcích. Je to bezva, jsem moc rád, že to tu žije tak naplno.

Jak vnímáš vztah mezi prostředím, přírodou a svou tvorbou?

V ergonomii jsem studoval, v zaměstnání aplikoval a pak i přednášel pracovní vztahy člověka, stroje a okolního prostředí. Postupně jsem se prokousával základnější a obsáhlejší filozofickou problematikou – vzájemností mezi lidskou společností, planetární přírodou a globální technikou. Takto široké souvislosti jsem přímo vkládal jen do výuky. V absurdní a deformované podobě prosakují do mých Agrofórů i do fotek s podobenstvím a nadsázkou.

Tvá výstava v knihovně vznikla díky tvé další zálibě – kondičnímu chození. Jak dlouho a často se mu věnuješ? A co je tvá nejmilejší trasa?

Rád intenzivně chodím odpradávna. Trochu forsáže tomu dal nález vyšší hladiny škodlivého cholesterolu v krvi. K větší pravidelnosti, řádu a intenzitě mě pak inspiroval rovněž spolužák Jirka. Okolí Ostopovic je pro takové počínání příznivé. Mezi dnem obce u kaple a Urbanovým kopcem nebo Třemi břízami je 95 metrů převýšení. Na udržovaných cestách a pěšinách je možné absolvovat po různých okruzích či osmičkách kilometry. Dají se chodit trasy, kdy se střídají stinné lesy s cestami prosluněnými poli. Fascinují mě výhledy na mraveniště paneláků v Lískovci a Bohunicích nebo obě údolí Šelše. Kousek za katastrem obce je působivé jezírko Cigánka. Naopak, nebaví mě oblast za železniční tratí, u dálnice, ale prý se připravuje přívětivé prostředí i tam. Vystavovat v knihovně mi nabídl pan starosta a také navrhl název výstavy Ostopovský chodec. Dal jsem dohromady výběr 25 záběrů zhruba ze sedmi let. Zimní, letní, romantické, popisné, zajímavé, krásné, za mlhy a deště… reportážní, s nadsázkou, pohádkové. Vytvořil jsem mapku trasy po místech těchto fotek a jeden den si prošel tuto trasu znovu během dvou hodin. Fotil jsem stejná místa pro srovnání, ale ty fotky neměly to kouzlo vystavených záběrů. Ale nejsou jen radosti z chození. Občas mě do kopce předběhne mladý běžec. Také toho víc prosedím u počítače, než prochodím po kopcích.

Do své tvorby vetkáváš humor, vtip, skryté významy – z fotografií to působí, že jsi k těmto věcem velmi vnímavý a nacházíš je všude, je to tak?

Vyrůstal jsem pod vlivem zadních stránek Mladého světa a Dikobrazu, kreslený humor mi byl blízký. Sám kreslené vtipy vymýšlím a kreslím od sedmnácti let, humor prosakuje i do mých fotografií. Motivy na focení se mi přímo nabízejí. Velmi mi pomáhá štěstí a případy, kdy jsem náhodou ve správnou dobu na místě, kde se něco děje nebo zjevuje. Foťák nosím s sebou pořád. Foto: Jiří Bajza Vnímavost také.

Zmínil jsi své autorské kreslené vtipy – Agrofóry. Přiblížíš, o co jde?

Dlouhodobě a pravidelně vymýšlím a kreslím vtipy na téma zemědělská technika a zemědělské společenství. Vycházejí v odborném měsíčníku Mechanizace zemědělství (MZ). Témata redakčních zadání bývají stručná. Například traktory, zpracování půdy, precizní zemědělství, sklizeň obilnin, aplikace hnojiv, doprava a manipulace v zemědělství. Někdy mě napadne princip vtipu okamžitě při přečtení zadaného tématu, jindy se trápím a pomůže mi až stres těsně před odevzdáním, ale to ten nápad musím ještě nakreslit. Do MZ jsem psával odborné články o moderních metodách i praktikách navrhování designu traktorů Zetor a jednou, pro rok 1998, jsem redakci úspěšně nabídl čtveřici kreslených vtipů. Od roku 2000 jich mám publikovaných přes tři sta, každý měsíc tvořím jeden. Mám jich oblíbených většinu, párkrát vyšly i ve zpravodaji. Agrofóry jsem několikrát po republice vystavoval, jsem členem České unie karikaturistů a s nimi se letos účastním dalších výstav, v Hradci Králové a v Praze.

V Ostopovicích jsi prožil téměř celý život a aktivně se podílíš na místním komunitním životě. Co tady máš rád, co by se z tvého pohledu mělo změnit? Jak se ti tu žije?

Nejvíc si užívám, když potkám v obci lidi, které znám od pohledu nebo i jménem, usmějeme se na sebe a s radostí se pozdravíme. Rád se dozvídám o zajímavých aktivních spoluobčanech a píšu o nich do zpravodaje. Kladně prožívám místní bohatý komunitní život, připravuji pro jeden z příštích zpravodajů ucelený přehled událostí a aktivit. Oceňuji, že i škola vychovává své žáky k proaktivnímu příznivému vnímání obce a jejího okolí. Jsem příliš pozitivně naladěný, než abych tu chtěl něco měnit, žije se mi tu dobře.

Rozhovor s Petrem Dubjakem vedla Adéla Rujzl

Czech Photo Junior

V devátém ročníku soutěže fotografií živé přírody od českých a slovenských autorů Czech Nature Photo 2025 v Tereziánském křídle Pražského hradu může veřejnost zhlédnout výstavu oceněných a vybraných fotografií do 17. srpna 2025. Porota posuzovala téměř 2000 snímků od 231 soutěžících. Součástí byla i soutěž pro žáky a studenty Czech Photo Junior, přihlásilo se do ní 98 soutěžících, kteří zaslali téměř 1000 snímků.

Jedna z vybraných fotografií na výstavu je tato od Adama Kříže.

Czech Photo Junior

Na komentované prohlídce své výstavy jsem se s respektem zmínil o fotografech, kteří pocházejí, bydlí nebo působí v Ostopovicích, a padla i otázka, znáte ještě někoho? „Adam Kříž a Pavel Kříž. Oba fotí dobře a úspěšně. Adam je prvňák a Pavel je jeho otec.“ Taková odpověď rozhodně neušla mé reportážní pozornosti.

Na Adama jsem velmi zvědavý. Ve dveřích mne přivítal Pavel, provádí mne vkusně zařízeným obývákem do navazujícího přístřešku, kde usedáme. Cestou si všímám Adamovy rozpracované stavebnice Lego a rozpoznávám i pár hmotných artefaktů, které si vyrobil podle počítačové hry Minecraft. Po chvíli projíždí na dětském kole Adam obývákem kolem nás na zahradu a otáčí to zpět k našemu posezení. V mysli oceňuji skvělé inspirativní prostředí.

Sedíme prvně nad Pavlovými alby fotek, které mne uchvátily svojí kompoziční čistotou a jednoduchostí motivů. Listuji si v nich a vzájemně si povídáme o svých fotografických záměrech, dovednostech, zkušenostech a technice. „Adame, prosím, dones tu svoji fotku!“ S hrdým úsměvem mi podal v černém rámu naprosto vyzrálý dospělý snový záběr zátiší s motýlem a ruky. Jsem překvapený, prvňák, a už umí tohle!

„Adam používá malý lehký výkonný fotoaparát s objektivem, se kterým může fotit jak široké záběry, tak si může i přiblížit z dálky velký detail. Je schopen si spolehlivě vybrat estetický motiv. A fotí všechno, co se mu líbí. Záběry mu pak zpracovávám v grafickém editoru a při tom společně o těch fotkách diskutujeme. Hodně nás to baví.“ Uvědomuji si u těch dvou genetické souznění talentů a naprosto úžasný přirozený generační přenos zkušeností. A to baví mě.

Petr Dubjak

Poznali jsme Slovácko

Vydařený zájezd do oblasti Slovácka 24. 4. 2025 byl první jednodenní výlet pořádaný výborem Klubu seniorů v letošním roce.

První zastávka byla v Čejkovicích u Hodonína ve výrobně čajů SONNENTOR. Jsou to čaje bylinné, na jejichž výrobu se používají suroviny z celého světa. Součástí exkurze byla také možnost nákupu produktů.

Po obědě v Kyjově následovala prohlídka větrného mlýna v Kuželově, v nádherném prostředí Bílých Karpat.

Na zpáteční cestě byla ještě zastávka v poutním místě v obci Žarošice, i s výkladem pana faráře o historii a zajímavostech místa.

No a pak už následoval přejezd do vinného sklepa v Dambořicích jako odměna za celodenní putování krajinou. S dobrým vínem, jídlem a ochotným personálem utíká čas rychle, takže potom už zbývá jen návrat domů. Sluší se poděkovat výboru klubu za organizaci, OÚ Ostopovice za podporu a nezbývá než se těšit na další zájezd 22. 5. 2025 do Telče.

Za výbor Rudolf Fanta

Kostel sv. Jakuba všemi smysly

Opět velmi povedený výlet uspořádal výbor Klubu seniorů v pátek 30. května.

Nás sedmnáct účastníků z řad ostopovických seniorů jsme s překvapením zhlédli, vyslechli, a hlavně prožili unikátní multimediální expozici v prostorách obnovených krovů kostela. Dalším dobrodružstvím bylo postupně vystoupat na 43 metry vysokou vyhlídku 93metrové věže.

Všemi zajímavými kouty kostela nás velmi příjemně a erudovaně provázel brněnský herec činohry NdB Jakub Svojanovský. Před vlastní prohlídkou se dala zhlédnout monumentální gotická kostelní loď. Průvodce nás následně přivítal a pozval na kůr s varhanami a úžasným nadhledem do interiéru kostela zpod stropní klenby.

Další navštívené patro byl půdní prostor. Všechny zaujal promítnutý poutavý stylizovaný a umělecky přednesený příběh z historie vzniku a provozu kostela v souvislostech brněnských i evropských událostí. Meditativní světelný a hudební doprovod byl pak s námi při procházení pod mohutným třípatrovým krovním komplexem a nad povrchem stropních kleneb.

Většina odvážných seniorů se vydala ještě výš, do věže. Cestou jsme objevovali a obdivovali historické zvony, hodinový mechanizmus, a hlavně na vrcholu panoramatické výhledy na Brno. Výstup po strmých a úzkých schodech byl fyzicky náročný, ale námaha určitě stála za to.

Text a foto Petr Dubjak

Májové setkání seniorů

Předseda Klubu seniorů pan Viktor Bečka uvítal přítomné a popřál ke Dni matek. Společně jsme pobesedovali, vzpomenuli jsme na mladá léta – prohlédli zajímavé fotky z donesených alb. Příjemné prostředí zajišťovala péče personálu Restaurace U Volejníků ... .pd

Zahradní koncert Jana Galii

Ve středu 9. července se do knihovny po roce vrátil performer, zpěvák a multiinstrumentalista Jan Galia. Ve svém sólovém projektu Jan Man Band experimentuje s akustickými hudebními nástroji a looperem a baví publikum chytlavými covery od popových hitů přes rockové a bluesové klasiky po filmové melodie. Koncertem v knihovní zahradě spojeným se sousedskou kavárnou jsme uzavřeli sezónu 2024/25.

Jan Galia působí jako učitel na ZUŠ Střelice a v knihovně vystoupil již počtvrté. V květnu hrál také ve stodole MŠ a ZŠ Ostopovice v rámci žákovského ročníkového projektu Kavárna Tonušky a Nikušky.

Adéla Rujzl