OZ 26/1

Tady jsme doma

Více než deset let začleňujeme regionální tradice lidové kultury do vyučování a přirozeně tak prohlubujeme kulturní vnímání dětí i žáků naší školy. Projekt Tady jsme doma je zaštiťován Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, který je jeho odborným garantem, a my se na něj můžeme s důvěrou obracet.

Dovolte nám malé ohlédnutí za uplynulou částí tohoto školního roku. Na podzim jsme zamkli studánku u Šelše, učili se na hřbitově v Troubsku nebo u ostopovické Lípy svobody. V rámci Plodného podzimu jsme provoněli školní stodolu a její přilehlé okolí, kde jsme moštovali a pekli jablka. Děti si mohly lehnout do sena či slámy a posadit se do traktoru. Svátek svatého Martina nám sice nepřinesl sněhovou nadílku, ale o to více jsme si pochutnali na rohlíčcích ve tvaru podkovy.

Díky obchůzkám „Lucek“ a svatého Mikuláše i vlastnoručně pleteným vánočkám nám adventní čas a očekávání narození Ježíška rychleji utíkaly. Po Vánocích jsme navštívili kapli sv. Jana Křtitele, kde starší učili mladší uvnitř i v jejím okolí. Před jarními prázdninami jsme letos netradičně v pátek vyšli v maskách do obce. U kaple jsme zpěvem a tancem a následně ve stodole hodováním božích milostí ukončili masopustní období. Na svátek svatého Matěje jsme halekáním „Na svatýho Matěje, kudy se ten hlas rozende, všude dost ovoce bode“ jistě zajistili hojnost ovoce nejen u prvního mostu, ale v celých Ostopovicích.

Výňatek z textu: Za celou MŠ a ZŠ Renata Czelisová

Škola v novém, otevíráme 14. 5. 2026

Radnice informuje

Dostavba školy ve finále

Téměř dva roky trvající dostavba mateřské a základní školy se chýlí k úspěšnému konci. Stavbu jsme sice začátkem března úspěšně zkolaudovali, ale úplně hotovo ještě rozhodně není. Pokračují dokončovací práce na fasádě hlavního vstupu, montovat se bude bezbariérový přístup z terasy u stodoly, doplňujeme nábytek a čekají nás také výsadby nové zeleně. Nové prostory začne škola postupně uvádět do provozu a zabydlovat od druhé půlky března a předpokládáme, že vše včetně výsadeb dokončíme během dubna. Pak už nebude nic bránit slavnostnímu otevření budovy pro širokou veřejnost. Slavnostní otevření plánujeme na čtvrtek 14. května a o podrobném programu vás budeme včas informovat.

Jan Symon

Zpravodaj má nového vedoucího redaktora

Dlouholetého vedoucího redaktora Ostopovického zpravodaje Jaroslava Šebánka nahrazuje v této pozici Petr Dubjak. Během působení Jarka Šebánka doznal zpravodaj řady změn a postupně se vyvinul do dnešní podoby. A že šlo o změny správným směrem, dokládají jak pochvaly od vás, našich čtenářů, tak hned několik ocenění, která Ostopovický zpravodaj získal v celostátních soutěžích o nejlepší obecní zpravodaje. Jarkovi za jeho působení patří velké díky a Petrovi přejeme úspěšné kormidlování Ostopovického zpravodaje na jeho další plavbě!

Jan Symon

Rekonstrukci Lípové doplní nová zeleň

Výsadby nové zeleně se kromě areálu školy dočkají dosud neosázené plochy v horní části zrekonstruované ulice Lípová. Projekt jsme museli přepracovat, mimo jiné i kvůli existenci inženýrských sítí, o kterých se na začátku prací nevědělo. A v návrhu jsme se také snažili co nejvíc vyjít vstříc představám zdejších obyvatel. Svahy kolem silnice tak budou osázeny směsí půdopokryvných rostlin a keřů, které doplní několik stromů podél horní obslužné komunikace. To by ve výsledku mělo nejen výrazně zlepšit vzhled celé ulice, ale také přispět k menší prašnosti a hlučnosti z dopravy a zlepšit klimatické podmínky v ulici, zejména v horkých letních měsících.

Jan Symon

Život v obci nás baví

Novoroční vycházka

První den nového roku jsme se vydali na tradiční Novoroční vycházku, která tentokrát nabídla zhruba šestikilometrovou trasu po pro mnohé účastníky dobře známých cestách. Slunečné počasí, jemné paprsky nad krajinou a třpytivý poprašek sněhu vytvořily působivou kulisu celé akce.

Příjemným zpestřením byla zastávka u Tří bříz, kde na nás čekalo malé občerstvení pro zahřátí i prostor pro vzájemná novoroční přání. Vycházka tak nebyla jen pouhým pohybem na čerstvém vzduchu, ale i milou příležitostí k přátelským rozhovorům a společnému vykročení do nového roku.

Ať se naplní známé rčení: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ Přejme si tedy, aby byl rok 2026 plný zdraví, pohody a spousty radosti z dalších společných cest!

Ilona Paulíková

Listování

Historky all inclusive

Po delší době k nám opět zavítalo Listování, tentokrát s knihou Historky all inclusive od Lucie Macháčkové a skvělými herci Markétou Lánskou a Alanem Novotným. Představení bylo vtipné a svižně utíkalo. Diváci mohli poslouchat humorné a místy až bizarní příběhy z cest, a to nejen těch dovolenkových, ale i životních. Dozvěděli se, kdo je například „mentální Pražák“ a jaké typy hostů lze pravidelně potkat u hotelové snídaně nebo jak s úsměvem zvládnout dovolenou s maminkou. A jakéže bude další Listování? To se nechejte překvapit a sledujte pozorně vývěsky s plakáty. :-)

Michaela Loupová

Tříkrálový koncert Vox Iuvenalis

První lednovou neděli se kaple sv. Jana Křtitele stala místem příjemného hudebního zážitku. Přivítali jsme brněnský pěvecký sbor Vox Iuvenalis, který si pro posluchače připravil pásmo adventních a vánočních písní. Atmosféra koncertu tak symbolicky uzavřela vánoční období a díky společnému zpěvu i komornímu prostředí kaple nabídla poklidný vstup do nového roku. O historii sboru, přípravách koncertu i osobním vztahu ke sborovému zpěvu jsme hovořili se sbormistrem a zakladatelem sboru doc. Janem Ocetkem, Ph.D., pedagogem JAMU.

Ilona Paulíková

Škola v novém

Významný milník: 24. února 2026 V úterý 24. února proběhl pro naši školu historický okamžik. Byla oficiálně dokončena stavba, o které se dle kronik mluvilo již od konce 19. století. Přijímáme tento závazek s velkou zodpovědností. Jarní měsíce využijeme k dokončovacím pracím, ale nové prostory už začneme postupně zabydlovat. Areál bude sloužit především dětem a ZUŠ Střelice, ale od září 2026 počítáme i s nabídkou pro další kroužky a spolky.

Úryvek článu: Za zaměstnance Petr Juráček, ředitel školy

Tady jsme doma

Více než deset let začleňujeme regionální tradice lidové kultury do vyučování a přirozeně tak prohlubujeme kulturní vnímání dětí i žáků naší školy. Projekt Tady jsme doma je zaštiťován Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, který je jeho odborným garantem, a my se na něj můžeme s důvěrou obracet.

Dovolte nám malé ohlédnutí za uplynulou částí tohoto školního roku. Na podzim jsme zamkli studánku u Šelše, učili se na hřbitově v Troubsku nebo u ostopovické Lípy svobody. V rámci Plodného podzimu jsme provoněli školní stodolu a její přilehlé okolí, kde jsme moštovali a pekli jablka. Děti si mohly lehnout do sena či slámy a posadit se do traktoru. Svátek svatého Martina nám sice nepřinesl sněhovou nadílku, ale o to více jsme si pochutnali na rohlíčcích ve tvaru podkovy.

Díky obchůzkám „Lucek“ a svatého Mikuláše i vlastnoručně pleteným vánočkám nám adventní čas a očekávání narození Ježíška rychleji utíkaly. Po Vánocích jsme navštívili kapli sv. Jana Křtitele, kde starší učili mladší uvnitř i v jejím okolí. Před jarními prázdninami jsme letos netradičně v pátek vyšli v maskách do obce. U kaple jsme zpěvem a tancem a následně ve stodole hodováním božích milostí ukončili masopustní období. Na svátek svatého Matěje jsme halekáním „Na svatýho Matěje, kudy se ten hlas rozende, všude dost ovoce bode“ jistě zajistili hojnost ovoce nejen u prvního mostu, ale v celých Ostopovicích.

Na co jiného se můžeme těšit v následujících měsících? Mladší školáci vyrazí na svatořehořskou obchůzku do školky, přivítáme jaro vynesením Mařeny a ve stodole společně oslavíme Velikonoce. Ke konci školního roku si již tradičně připomeneme ostopovické hody, do kterých se zapojuje stále více krojovaných – od těch menších až po dospělé. Věříme, že tyto tradice v Ostopovicích jen tak nezaniknou. Mají totiž silnou oporu v pospolitosti maminek našich dětí a žáků – „bab z Vostopovic“.

Nejen prostřednictvím tohoto projektu posilujeme ctnosti, jako jsou pospolitost, štědrost, úcta k tradicím, vlastenectví či odvaha vystoupit před ostatními a hlásit se k místu, kde jsme doma.

Závěrem si dovolujeme pogratulovat spoluzakladatelce projektu, paní Aleně Schauerové z Brna, k jejím významným 90. narozeninám, které letos v květnu oslaví. Přejeme jí především pevné zdraví, radost z tvůrčí práce, která přináší plody v dalších generacích, a spokojené a radostné dny v kruhu rodiny a přátel.

Za celou MŠ a ZŠ Renata Czelisová

O kouzlu vaření na ohni a kočovného života

Je jedenáct hodin a před knihovnu přijíždí červený osobák s přívěsem zakrytým plachtou. Pod ní se skrývá vzácný náklad. Pec. Ovšem ne jen tak ledajaká. Ručně dělaná keramická pec o váze 1,5 tuny, která do Česka dorazila ze španělské vesničky Pereruela. Přivezl si ji český kuchař Michal Hugo Hromas. A nezahálí. Sotva vystoupí z auta, odkryje ten poklad, otevře okénko v horním díle plachty a protáhne jím komín, aby pec mohl roztopit.

U toho vypráví, proč malá Pereruela výrobou keramiky a pecí proslula nejen ve Španělsku. Že jádro pece vzniká stáčením dlouhých hliněných válečků do kruhu, až vznikne „úl“, do kterého se strunou vyřízne vstup. A jak za pochodu musel přicházet na nejlepší způsob, jak pec na přívěs ukotvit, aby necestovala a neskákala. „Spotřebě a spojce auta to zrovna neprospívá,“ glosuje.

Pak přichází na řadu těsto. To se z Valašského Meziříčí vezlo v polystyrenových boxech, aby mohlo utěšeně kynout i za zimní jízdy. Vyválené bochníky v ošatkách Hugo ukládá na prkno položené nad rozpálenou pecí, aby chleba nepřestal kynout.

Čekání na tu správnou teplotu zkrátí káva v sále a hrabalovsky zasněné vyprávění o krásách dobře provedené zabijačky. „Třeba tahle ženská… Má metr šedesát a prase dokáže porazit jako málokterej chlap,“ rozněžňuje se Hugo u jedné z vystavených fotografií. Osobními vzpomínkami a zkušenostmi hýří i Viktor Bečka, jehož tchán Rudolf Novák byl posledním řezníkem v Ostopovicích.

Po chvíli odpočinku vítáme na scéně hlavní hvězdy chystaného rautu. Hugo z auta vytahuje… přepravku plnou lilků. Vtírá se vám otázka, a co maso? Pak nutno podotknout, že Hugův záběr je opravdu široký: od specialit z krve, vnitřností a kuřecích pařátků po pestrou paletu veganských jídel. Ostatně, Vandrbuchu předcházela kniha Sedm způsobů jak se radovat z jídla plná výhradně veganských receptů rozličných kuchyní od Turecka přes Ukrajinu a Itálii až po Španělsko. Nahlédnete-li do ní, záhy zjistíte, že pro lilek má Hugo zkrátka slabost.

Masitý chod dnes připravuje Hugova kolegyně a kamarádka Agáta Trantinová s pomocnicí. Odpoledne už na trávě vedle přívěsu s pecí stojí dvě přenosná ohniště a plameny olizují kotlík s daňkem na víně i hlubokou pánev plnou vody na spaření lilků. Trojice kuchařů nepřestává kouzlit ani v sílícím dešti. Před šestou na rautový stůl v sále skládají lilkové lasagne, mellanzane alla menta, marockou maljasinu, levantský mutabal nebo lilkový cheesecake. A samozřejmě ještě teplý chléb z kvasu, který Hugo získal od mistra kvasové pizzy Simone Padoana v Itálii a pojmenoval ho výmluvným jménem Gaia. Zatímco oheň ve tmě za oknem dál utěšeně plápolá, beseda může začít.

Adéla Rujzl