„Dotknu se nástrojů obřadu
a najdu barvu modlitby.“
(Antoine de Saint Exupéry – Citadela)
Má krajina – má zahrada.
Krajina je mým příběhem a vnitřním prožitkem od dětství. Byla mi dána velká síla smyslů. Díky tomuto
daru spojeného s mou osobní spiritualitou mohu zakoušet podivnou tajemnou symbiózu s bytím, jehož
zákonům nepotřebuji rozumět ani je definovat. Příroda je našemu vnímání nejbližším hmatatelným
vyjádřením tohoto bytí. Můžeme se jí dotýkat, vnímat celou svou bytostí.
Do deníku jsem si kdysi zapsala:
Procházím krajinou jako tělem milence.